Sadman Institute - Revival, CZ
Sadman Institute: Revival,
LYNX Music, 43:00, progressive metal, Polsko
Polští Sadman Institute uzavírají první dekádu své existence debutovou dlouhohrající deskou „Revival“. Debut, který čekal na světlo světa tak dlouho, si našel cestu k oficiálnímu vydání u pro mě dříve neznámých Lynx Records, a dostalo se mu tak profesionální péče.
Ta je patrná už při prohlídce bookletu, ručně ilustrovaném, který ale ponejprv tak trochu klame svou barevností. Na druhý pohled (a po poslechu desky) ale vše zapadne kam má, oceňuji, že se kapela vyhnula obloukem metalovým klišé a zvolila cestu ryze svojskou.
Šest skladeb se dělí o čas 43 minut, takže je nabíledni, že o grindové kratochvíle nepůjde. O co tedy jde? O oceán progresivního metalu, který se hýčká své rockové vlnky, občas si oddáchne v artových fjordech a když na to přijde, nechá Poseidona vypustit i nějakého toho metalového Krakena. Všemu vládne rockový hlas Macieje Pawlika, který je devizou i slabinou zároveň. Kapele jako takové totiž nelze nic vytknout, zdařile kličkuje mezi vlivy mistrů oboru, má nicméně vlastní tvář a bez problémů skladatelsky ustojí i devítiminutový opus. Pocitově se mi nabízí analogie k současné podobě Opeth, pokud si ovšem odmyslím jejich pro mě úmorné akusticky-melancholické pasáže. Všech šest skladeb jede ve středním tempu, žádná nikam nespěchá, emoce netryskají, ale trpělivě gradují, což pochopitelně platí především o závěrečné devítiminutové „Trapped Between“, která vrství kytarové nápady až ke growlem zatěžkanému finále.
Čím vícekrát jsem však album otáčel v přehrávači, tím víc mě mrzelo nepovedených vokálů. Maciej Pawlik má zvláštní barvu hlasu a techniku zpěvu, která není ani rocková, ani klasická, ani metalová. Jeho projev mi trochu připomíná Doktora z českých Six Degrees Of Separation, ne tak úplně hlasem, spíš tím, že buď přistoupíte na hru, kterou vám kapela nabízí, nebo budete nešťastní, a přiznávám, že v případě Sadman Institute patřím do druhé skupiny. Zpěvu chybí technická jistota a intonační preciznost, která je v prog metalu prostě povinná, hned v první písničce zatahají za uši dva tóny, které tam nepatří a zvukař to prostě neměl pouštět. Ironické je, že když se Maciej „spustí“ a začne bubákovat, rázem je to jiná liga, jeho growl má barvu a hloubku a tlačí jak o život, což jsem si ověřil i na Youtube na jejich koncertním videu, growlem se však na desce hodně šetřilo a rocková poloha bohužel ubíjí emoce i svým minimálním rozsahem.
Přesto doporučuji Sadman Institute omrknout, „Rotten Home“ je výborná skladba, která mi zní v uších už měsíc, „Ash and Dust“ zase sympaticky graduje, a vlastně možná zjistíte, že se to celé příjemně poslouchá bez ohledu na to, že Headbangerovi ten zpěv prostě nesedl.
https://www.facebook.com/sadman.institute?fref=ts