Některé tradiční strofy a strofické útvary

Strofika= nauka o kompozici veršových projevů a jejich ustálených tvarech

Elegické distichon= spojení daktylského hexametru a pentametru. Pentametr je

                                 ve skutečnosti hexametr, jehož třetí stopa je neúplná, takže

                                 je uprostřed verše  pauza, vzniká tak dikatalektický (tj. 

                           katalektický před střední dieresí a na konci poslední stopy) verš

Sapfická strofa= nejrozšířenější antická stopa. Je čtyřveršová – tři verše sapfické

                           (trochej + trochej∕spondej + daktyl + trochej + trochej∕spondej)

                           a jeden verš adónský (daktyl + trochej∕spondej). Jsou zde tedy

                           tři verše jedenáctislabičné a jeden pětislabičný.

Tercina= tři verše desetislabičné (ženské jedenáctislabičné) vzestupného spádu.

               Rýmuje se vždy první a třetí verš každé sloky navzájem a střední verš

               se rýmuje s lichými verši sloky následující

Stance= osm desetislabičných, jambických veršů, schéma rýmu abababcc

Rondel= báseň o třech slokách a dvou rýmech, třikrát se opakují první dva

               verše první sloky.

Gazel= libovolně dlouhá monorýmní báseň. Rýmují se první dva verše a pak

             každý verš sudý. Následovat může i krátký refrén.

Kita= perská poetická forma příbuzná gazelu, bez vstupního dvojverší

Villonská balada= volný verš stopový, tři sloky a dopěvek zvaný envoi

                              (poslání). Rýmování je libovolné, ale rozložení rýmů musí

                              být ve všech slokách stejné. Poslední verše šech slok včetně

                              dopěvu se opakují jako refrén

Oněginská strofa= 14 veršů, které se rozložením rýmů dělí na 4 trojverší, z nichž

                               každé je rýmováno jinak, a na jedno dvojverší se sdruženým