Příklady tradičních strof a strofických útvarů
Některé tradiční strofy a strofické útvary
Strofika= nauka o kompozici veršových projevů a jejich ustálených tvarech
Elegické distichon= spojení daktylského hexametru a pentametru. Pentametr je
ve skutečnosti hexametr, jehož třetí stopa je neúplná, takže
je uprostřed verše pauza, vzniká tak dikatalektický (tj.
katalektický před střední dieresí a na konci poslední stopy) verš
Sapfická strofa= nejrozšířenější antická stopa. Je čtyřveršová – tři verše sapfické
(trochej + trochej∕spondej + daktyl + trochej + trochej∕spondej)
a jeden verš adónský (daktyl + trochej∕spondej). Jsou zde tedy
tři verše jedenáctislabičné a jeden pětislabičný.
Tercina= tři verše desetislabičné (ženské jedenáctislabičné) vzestupného spádu.
Rýmuje se vždy první a třetí verš každé sloky navzájem a střední verš
se rýmuje s lichými verši sloky následující
Stance= osm desetislabičných, jambických veršů, schéma rýmu abababcc
Rondel= báseň o třech slokách a dvou rýmech, třikrát se opakují první dva
verše první sloky.
Gazel= libovolně dlouhá monorýmní báseň. Rýmují se první dva verše a pak
každý verš sudý. Následovat může i krátký refrén.
Kita= perská poetická forma příbuzná gazelu, bez vstupního dvojverší
Villonská balada= volný verš stopový, tři sloky a dopěvek zvaný envoi
(poslání). Rýmování je libovolné, ale rozložení rýmů musí
být ve všech slokách stejné. Poslední verše šech slok včetně
dopěvu se opakují jako refrén
Oněginská strofa= 14 veršů, které se rozložením rýmů dělí na 4 trojverší, z nichž
každé je rýmováno jinak, a na jedno dvojverší se sdruženým