Jdi na obsah Jdi na menu
 


Martin Luther King/Biografie

25. 9. 2007

(Uveřejněno v studentském časopise Filé, říjen 2005)

Bílá a černá jsou barvy, které lze velmi snadno chápat v symbolickém kontextu. Znázorňují pravé opaky, které se doplňují, neboť bez jedné není ani druhé, a zároveň, stejně jako póly magnetu, není možné jedno s druhým spojit, protože mezi nimi panuje nepřekonatelný rozpor i odpor. Stejný je i vztah Američanů k černým – Afro-Američané pomohli vystavět Spojené Státy Americké svým potem a krví, přesto je bílí přistěhovalci z Evropy stříleli, věšeli, lynčovali, znásilňovali… Až Martin Luther King je dokázal sjednotit, kněz, který svou politikou nenásilí navázal na dílo Mahátmy Gándhího.

Martin Luther King vstoupil do politiky v padesátých letech, tedy v době, kdy rasová segregace ve školách, veřejné dopravě, kinech a všude jinde byla hořkou realitou, která se zdála být nezměnitelná. Od roku 1955 se ale situace začala měnit a King  byl vždy při tom – banální incident, kdy černoška Rosa Parks ve státě Alabama odmítla vystoupit z autobusu pro bělochy, odstartoval roční bojkot autobusové dopravy, jež nakonec vedl k odstranění segregačních opatření tohoto druhu v prosinci 1956. Toto vítězství vyvolalo mnoho pokojných protestních akcí po celých Spojených státech, Kingova politika nenásilí a demonstrací v sedě si však našla i početné odpůrce z řad radikální mládeže, která jako jediné východisko viděla krveprolití. I přes značnou kritiku (z Kingových protivníků proslul zejména Malcolm X) se King stal Mužem roku 1963 časopisu Time a v následujícím roce získal Nobelovu cenu míru. V roce 1963 pronesl přes čtvrt milionem sympatizantů na schodech Lincolnova pomníku ve Washingtonu legendární projev „I have a dream“, který dodnes překvapuje stylistickou brilantností a naléhavostí, se kterou volal po naplnění slibu rovnosti všech lidí, daném v Ústavě. Od roku 1967 se ale zhoršoval jeho vztah s vládou prezidenta Lyndona Johnsona, když se King stal jedním z nejhlasitějších odpůrců americké intervence ve Vietnamu. 3.dubna 1968 pronesl v Memphisu ve státě Tennessee svou poslední řeč, „I’ve been to the mountaintop“, ve které podobně jako ve výše zmíněné řeči hovořil o zaslíbené zemi, která se jednou otevře pro všechny lidi bez ohledu na jejich barvu pleti. Druhý den byl na balkóně svého hotelového pokoje zastřelen ranou z pušky. Dodnes není jisté, kdo byl vrahem, a ač byl za tuto vraždu jeden člověk odsouzen, jeho vina je sporná a otvírá se možnost spekulovat o skutečném pachateli, protože nepřátel měl King příliš mnoho a příliš vysoko..

Lutherova autorita a popularita se nejvíce projevila po jeho zavraždění, protože se jako bezprostřední reakce na atentát strhlo v mnoha městech bezpočet rasově motivovaných bitek, ve kterých nakonec zemřelo 64 lidí a tisíce bylo zraněno.

Martin Luther King je dodnes symbolem boje Afro-Američanů za svá práva, který ovšem zdaleka neskončil… Hurikán Katrina, který v minulých týdnech zle zpustošil jih Spojených Států Amerických, ukázal, jak malá je ochota většinového obyvatelstva pomoci z velké části chudým obyvatelům tmavé pleti, ačkoliv přišli při řádění živlu o všechno…

“Let freedom ring from every hill and every molehill of Mississippi. From every mountainside, let freedom ring.” (I Have A Dream, 1963)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář