Jdi na obsah Jdi na menu
 


Literární genologie

15. 1. 2015

Literární genologie - Lyrika / epika

Lyrika: žánr nesyžetový, nedominuje kauzální řazení motivů, motivy jsou řazeny v celek autorovým subjektem

Píseň, óda, paján, dithyramb, elegie, žalm, litanie, kancionál,

Epika: syžetový žánr, autorův subjekt staven do pozadí. Bezpříznakový čas je minulý čas. Normální výrazová forma epiky je próza. Charakteristické je užívání metonymie místo metafory, ke kterému vede např. zasazování fabule do různých souvislostí. Dělí se dle rozsahu a povaze informací na velkou, střední a malou epiku.

 

Velká epika: a) hrdinský epos – hlavními postavami jsou bohatýři, námět tvoří události významné pro celý národ. Do děje zasahují nadpřirozené mocnosti

  1. román – má volnou a elastickou strukturu. Fabuli má široce rozvětvenou,

                          rozvíjí řadu vedlejších epizod

 

Střední epika: a) novela – kořeny v Dekameronu. V oblasti kompoziční dominuje jednoduchá

                                          fabule s jednou hlavní změnou situace, syžet zaměřen na neobvyklé

                                          zakončení. Omezuje se dekorativní živel a charaktery postav nejsou

                                          podány vývojově.

  1. romaneto – snaha vytvořit iracionální situaci a racionálně ji vyložit. Rozsah je pohyblivý, s novelou má společné vyprávění komponované pod zorným úhlem překvapivého konce.
  2. Povídka – nemá vyhraněné rysy, těžiskem není napětí a dějový spád bývá pomalý. Silně se uplatňuje živel popisný
  3. Fejeton – syžetovost není podmínkou žánrového zařazení, lehce konverzačním tónem je vyprávěno o zajímavé příhodě.

 

Drobná epika: a) anekdota - obsahuje jen dvě situace

                       b) bajka – alegorické, didaktické vyprávění, personifikace rozvedená v syžet.

                           V závěru bývá explicitně vyjádřeno naučení.

  1. parabola – blízká bajce, má ale vážný tón. Naučení není explicitně vyjádřeno
  2. pohádka – odehrává se ve smyšleném světě, má ustálenou kompozici i postoj k postavám. Do děje zasahují nadpřirozené bytosti, zlo je na konec potrestáno atd. atd.
  3. pověst – na rozdíl od pohádky jsou vázány k místu, osobě…
  4. fabliaux – kratší žertovné a rozpustilé vyprávění. Podávaly ostrou kritiku některých jevů feudální společnosti
  5. exemplum – krátká příhoda vkládaná do kázání. Od původně náboženské funkce přešlo až v komický žánr.
  6. legenda – vyprávění s látkou z náboženského podání.
  7. Idyla – líčí blažený život, který plyne klidně a bez otřesů

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA